Nejlepší formou jsou bezesporu reference osobní, proto zde ponechávám pouze první z roku 2009, která je nadále motivují zejména pro mě. Udržet dílny ve stavu, kdy více než desetiletí fungují bez reklamy, vychází z osobního přesvědčení, že způsob podbízení se do vzdělávání dětí nepatří a rodiče, kteří mají představu o tom, co hledají, najdou.
Snažím se vzdělávat, ne chvilkově pobavit, proto vždy nejdu s dětmi po dláždění, ale bohužel též v trní a nejlépe to vědí ti, kteří jsou v hodinách přítomni. O tuto skupinu jde. Avíza stalosenestalose, bylonebylo jsou pouhé odlesky či zbytečné mělnění (ztráta času). Snažím se, aby lekce za něco stály, aby nebyly promarněným časem. A že takový způsob nevyhovuje každému, je více než pochopitelné, je to jednoduše přirozené; A že jsou zase děti, které moje hodiny baví, je skvělé.
1.
Jako ředitel školy, kde byla část programu pilotně ověřena v minulém školním roce, mohu odpovědně konstatovat, že odborná erudice, entuziasmus a zvolené metody paní Kováříkové jsou zárukou efektivního projektového vyučování v průřezových tématech ŠVP. Důkazem toho jsou nejen zveřejněné výukové objekty na našem webu, ale především celá řada mailů od zákonných zástupců žáků. Projekt paní Mgr. Kováříkové mohu doporučit jako jeden z nejlepších pro oblast etické výchovy k historickému a kulturnímu povědomí žáků. Pokud by se některé principy mohly realizovat i prostřednictvím dalších učitelů, nepochybně by šlo o významný přínos k změně myšlení a práce učitelů na I. a II. stupni.
Milan Hausner
ředitel Základní školy, Praha 3, Lupáčova
